Jaké to je přijít o blízkou osobu

Ahojky,
Po dlouhé době se ozývám a věřím, že jakmile si přečtěte tento článek, pochopíte, proč to tak bylo.

Nečekala jsem, že tohle budu muset psát takhle brzo, ale stalo se, zemřela mi má velmi blízká a milovaná osoba a to táta.

Bylo to úplně nečekané a netuším, zda by to bylo lepší, pokud bych se na to mohla ,,připravit„. Nejvíc divné na tom bylo, že táta žil opravdu zdravě. Pil jen příležitostně o víkendu, jedl hodně zeleniny, málo masa, nebyl obézní a života si užíval. Troufám si říci, že zemřel šťastný. Nezajdu do podrobností, ale zemřel ve spánku.

Stalo se to 24.2., což je už déle než měsíc, ale ti z vás, co to zažili, ví, že ta rána se úplně nezacelí nikdy.

Od té doby jsem také úplně rezignovala na cokoli společného s vařením a pečením a proto bych to ráda změnila tak, že začnu každé pondělí psát aspoň články a pomalu se do tempa zase dostanu. Protože to, co dělám a co tu s vámi sdílím miluji, ale nějak se to ve mě úplně zaseklo.

Budu ráda, když se mi určitě ozvete, pokud jste už něco takového zažili a jak jste se s tím vyrovnali.

Táta byl pro mě pevný přístav, kterému jsem se svěřovala téměř se vším, jako deníčku. Minimálně obden jsme si posílali hlasovky, protože žil na Tenerife. Myslím, že jsme spolu byli v kontaktu více, než kdyby žil v ČR. Díky němu jsem zažila mnoho krásných měsíců na Tenerife, kdy jsem tam mohla žít a trošku nasát jejich klid, pomalost a stálou ,,fiestu“. Díky tátovi jsem měla i úžasné dětství, přestože byli s mámou rozvedeni.

Jakmile jsem vyrostla, tak jsme si začali sdílet naše recepty a vařit, péct spolu. Doteď mám jeho recept na pizzu, chci dělat i jeho chleba a až jednou budu mít vlastní veganskou cukrárnu, na jeho počest to tam podávat. 🙂

Bohužel to, že žil na Tenerife mělo jistá úskalí v tom, že jsme tam za těchto podmínek museli s manželem letět a vyřídit všechny administrativní záležitosti na místě. Díky bohu byl jeho spolubydlící angličtiny znalý, takže jsme měli s sebou překladatele. Troufnu si říci, že má španělština je ucházející, ale určitě se to netýká administrace, kde jsou ta slova úplně jiná. No nebudu zabíhat do úplných podrobností, ale byl to docela očistec, španělská nátura se v nich opravdu nezapře.

Na všechno je spousta času, maňana atd. Doteď čekáme na dodání jeho osobních věcí, co ,,zabavila“ místní policie, protože v pondělí sdělili, ze otevřeno mají pouze v pátek a v pátek sdělili, že kvůli bouři klíčník nepřijel(žádná nebyla až do večera), takže nám samozřejmě nic neotevřeli a teď doufáme, že nám to, jak slíbili, pošlou do Čech.

A to nás ještě čeká vyřizování pohřbu a dědictví, nejsme bohužel u konce.

Tak nám držte palce, ať to zvládneme a já se vám brzy podělím s něčím radostnějším.

Mějte krásný den

Petra Vondrková Milá