Výlet na El Hierro

Když jsme s manželem plánovali dovolenou, tak nám bylo jasné, že chceme navštívit co nejvíce ostrovů a zrovna měl táta dovču, takže plul lodí s námi.

Pro mě to tedy byl očistec, takže jsem hned pospíchala načuchat čerstvý vzduch ven a hned to bylo lepší. Manžel se mi posmíval, že mi určitě bude blbě a nakonec nám bylo zle oboum. 😀

Naštěstí to byla zhruba hodinová plavba a každé utrpení jednou skončí. Takže jsme autem vyjeli z lodi a namířili si to do našeho apartmánu – standardně si bereme hotel, ale El Hierro je tak malý ostrůvek, že tam na výběr moc nebylo a majlant jsme za to dát nechtěli.

Dorazili jsme k baráčku a byl teda úplně super… paní tam měla naprosto všechno, co jsme potřebovali, včetně pro mě hodně důležitých dek – byli jsme dost nahoře v horách, takže po setmění začala být opravdu zima.

Každý večer jsme strávili grilováním a nechybělo spousta výletů. Už tedy jen výhled z okna stál za to – měli jsme u něj překrásný kostel, který uvidíte v galerii.

Nenechali jsme si ujít Lagartario – chov endemickych ještěrů, kteří jsou jen na El Hierru. Součástí byla i prohlídka jeskyně, která krásně modře zářila – až jsme nevěřili, že je to přírodní. Museli jsme si dokonce vzit blembáky(přilby), aby na nás něco nespadlo, což se naštěstí nestalo.

Prohlídka byla komentovaná španělsky, takže jsme samozřejmě nerozuměli vůbec ničemu. Táta sice španělsky umí, protože tu už 11 let žije, ale rozumět tomu a ještě to překládat do španělštiny není úplně sranda. Důležité věci jsme však pochopili.

Pak nám ukazovali i přímo to Lagartario, kde ještěry 5 let ,,trénují„, aby pak zvládli život v přírodě a hned je někdo neulovil.

Ještě jsme viděli obydlí obyvatelů El Hierro, jak kdysi žili a některé příbytky byly opravdu roztomilé.

Večer jsme vyjeli na místní hřbitov(u kterého jsem já už ráno byla, ale dovnitř jsem si netroufla, jsem přece jenom trochu posera), protože byl opravdu hezký a zjistili jsme zajímavou věc, že obyvatelé El Hierra se dožívají mnohem vyššího věku než my v ČR. Bohužel prý nejsou dostupná data pro Kanárské ostrovy, ale i muži tam měli běžně věk 90 plus… Bylo nám jasné, že je to tím, že na daném ostrově není masový turismus, díky tomu je čistý vzduch, obyvatel je tam jen 12 000 na celý ostrov a tempo mají pomalé.

Další den jsme si udělali snídani, sedli si na terasu vsichni tři a najednou rána – byl průvan a najednou bouchly dveře, které nešly zvenku otevřít! Takže jsme s manželem oběhli celý baráček a zkoušeli to přes okna v ložnici – to bylo zaseklé samozřejmě. Takže se Mates jal vlézt na balkon, který měl naštěstí cihly trochu do strany a dalo se na nich zachytit nohama, takže vyšplhal až nahoru a otevřel nám – zachránil nás. 😀

A abych samozřejmě nezapomněla na to, co dobrého jsem měla já – koupila jsem si v místním obchůdku 2 druhy tvrdých sýrů a fuet v All Campu, tedy jsme měli sýrovou ochutnávku. Také byly pečené brambory, žampiony, kukuřice, párky, špagety se seitanem.

Součástí našeho výletu byla i prohlídka pidi města Valverde, po cestě jsem si natrhala 2 fíky jako sváču a byly vynikající! V jednom obchůdku jsme nakoupili dárky pro rodinu, dali jsme si drink a zase jsme šli zpět. Fajn bylo, že tam byla i prodejna zdravé výživy, kterou jsem samozřejmě nemohla minout.

Také jsme vyjeli na vyhlídky, našli jsme dokonce nultý poledník, který byl jediný do doby, než se objevil Greenwitch. Po cestě k němu jsme potkali několik krav a tedy extra přátelské nebyly, chtěli nás potrkat, tak jsme se rychle vyfotili a zase jeli dál.

Předposlední zastávka byla La Frontera, kde je nejmenší hotel na světě, byl moc roztomilý a ty výhledy byly také moc krásné. Pak jsme si ještě prohlédli město, které jsem už zapomněla, jak se jmenuje, ale bylo snad ještě menší než Valverde.

Tahle je to vše a doufám, že vás to bavilo a brzy zase tady!

Krásný den